Fryčovice 1926. A co by na nás řekl člověk z roku 2126?

Milí sousedé,

zkuste se na chvíli zastavit. Dnešní státní svátek, Den české státnosti, je ideální příležitostí podívat se na náš domov s trochu větším odstupem.

Představte si, že by sem teď, v roce 2026, vstoupil někdo, kdo naše Fryčovice před sto lety dobře znal. Třeba tehdejší místní pan starosta Jan Ivánek, který by se rozhlížel po obci, kde tehdy žilo asi o 650 lidí méně než dnes.

Kdybychom ho postavili před tehdejší školu, asi by nevěřil svým očím, jak dnes budova vypadá a že místo žáků v lavicích jsou zde nájemní byty.

Pak by zašel na faru, na místo, které taky dobře znal. Tam, kde za jeho časů bývalo hospodářské zázemí a dvůr plný dobytka, dnes vesele pobíhají děti. Na místě stodol či chlívků jsou prolézačky, klouzačky a ozývá se dětský smích.

On by totiž znal úplně jiný obrázek vesnice – hospodářství nebylo jen místem k bydlení, ale hlavně místem obživy a každodenní tvrdé práce. Dnes máme ledničku plnou jídla a obchod pár minut od domu. Tehdy musel být kus toho, co rodina potřebovala k životu, přímo ve chlévě nebo na zahradě.

Kdybychom našeho návštěvníka pozvali na pivo – třeba do už zaniklých hospod u Tvardků nebo u Mičaníků –, možná by se nejdřív chytil za hlavu nad cenou. Ale kdybychom mu ukázali výplatní pásku, nebo mu řekli, že si můžeme vzít několik týdnů dovolené a během pár hodin se dostat na druhý konec světa, to by teprve koukal!

V roce 1926 totiž dovolená rozhodně nebyla samozřejmostí. A sobota? Dnes ji máme spojenou s volnem, výletem, zahradou nebo sportem. Pro pana starostu by bylo překvapivé, kolik času dnes máme na věci, které nejsou bezprostředně nutné k přežití.

A co teprve, když bychom mu rozsvítili světlo. Do Fryčovic přišla elektřina až v roce 1928. A kdybychom mu nakonec řekli, že se s ním rádi vyfotíme na památku pomocí malé placky v kapse, která umí telefonovat, fotografovat, natáčet a během okamžiku ukázat, co se děje na druhém konci planety.

Možná by usoudil, že jsme si z něj dělali legraci.

Svět se za těch sto let změnil neuvěřitelně. Z malé obce našich pradědečků jsou dnešní Fryčovice s více než dvěma tisíci obyvateli. Máme své domovy, silnice, školu, sportoviště, spolky a služby.

A samozřejmě máme i problémy – na všechno si umíme postěžovat, což je možná jedna z mála tradic, kterou jsme za těch sto let neztratili.

Když se ale na uplynulé století podíváme s odstupem, můžeme být na mnohé z toho, co jsme společně dokázali, právem hrdí.

A CO BY NA NÁS ŘEKL ČLOVĚK Z ROKU 2126?

Teď si představme něco jiného. Představte si, že by k nám na návštěvu zavítal někdo z dalekého roku 2126. Když by se rozhlédl po dnešních Fryčovicích, nejspíš by se pousmál nad

tím, že v roce 2026 ještě musíme sami řídit auta, nebo mu naše chytré telefony budou připadat jako docela neohrabané relikvie.

Možná se bude divit, proč jsme některé věci dělali tak složitě, když už tehdy existovaly technologie, které nám mohly spoustu práce usnadnit.

A MOŽNÁ SE ZEPTÁ TAKÉ NA NĚCO MNOHEM DŮLEŽITĚJŠÍHO:

"Jak jste se tehdy starali o místo, které jste nám zanechali?"

Co mu řekneme?

Že jsme měli krásnou krajinu kolem Ondřejnice a les, ale někdy jsme je brali jako samozřejmost?

Že jsme věděli, že se obec mění, ale ne vždy jsme se dokázali shodnout, jakým směrem?

Nebo mu budeme moci říct: "Snažili jsme se. Nebylo nám jedno, jak budou Fryčovice vypadat za sto let."

A možná právě to je otázka, kterou stojí za to si položit už dnes.

Stejně jako se my díváme na rozhodnutí lidí, kteří žili ve Fryčovicích v roce 1926, budou se jednou naši potomci dívat na to, co jsme dělali v roce 2026.

Budou se možná divit některým věcem, které dnes považujeme za samozřejmé. Některým našim rozhodnutím možná vůbec neporozumí. A jiná jim třeba budou připadat úplně samozřejmá, stejně jako nám dnes připadá samozřejmé rozsvítit světlo nebo sednout do auta.

Ale jedno můžeme ovlivnit už dnes - jaké Fryčovice jim zanecháme.

Nemusíme přitom dělat nic velkolepého.

Obec nevzniká jen z velkých staveb a velkých rozhodnutí. Vzniká také z maličkostí – z toho, jak vypadá naše okolí, jak spolu mluvíme, jak se staráme o veřejný prostor, jak pomáháme sousedům a jak přemýšlíme o tom, co tu jednou zůstane po nás.

Možná se tedy jednou člověk z roku 2126 podívá na Fryčovice roku 2026 a řekne si: "Tady kdysi žili lidé, kteří měli své starosti, své chyby i své hádky. Ale záleželo jim na tom, kde žijí. A něco hezkého nám po sobě nechali."

Přesně tak se dnes díváme na ty, kteří tu byli před námi.

Úcta k vlastní zemi, k tradicím i k místu, kde žijeme, nezačíná někde daleko – začíná přesně tam, kde žijeme, pracujeme a potkáváme své sousedy.

Krásný sváteční den vám všem.